Markéta na útěku

Když se teenager cítí nepochopený rodiči nebo příbuznými, často má pocit, že jediné řešení je utéct. V rychlosti a bez rozmyslu tak vidí možnost, jak se vyhnout problémům. Stejně uvažuje i třináctiletá Markéta, kterou k útěku přivedla dědova snaha naučit ji jezdit na koni. Zabloudit v nehostinných a nebezpečných šumavských lesích jí ale nepřijde jako dobrý nápad. Najednou se ozve silný třesk, jako výstřel. Okolí na okamžik osvětlí záblesk blesku a vše se zbarví do modra. Všechno kolem vypadá nepřirozeně jasně. Téměř okamžitě začne silně pršet. Ne jemný déšť, ale prudký liják. Markéta se vylekaně rozhlíží a snaží se zorientovat. Srdce jí buší jako o závod. Kousne se do rtu, aby se uklidnila, ale panika a zoufalství ji ovládají. Zvedne hlavu a hledá oblohu. Někteří lidé věří, že tam přebývá Bůh. „Bože, říká se, že jsi všemocný. Proč mi nepomáháš? Víš, jak moc se bojím. Strach mě ochromuje. Prosím, vyveď mě z tohoto lesa. Nebo mě nech omdlít. Nechci zažívat bouřku. Bojím se. Tak moc se bojím…“