„Proč pořád jen drobnosti?“ namítl mi kamarád. Rozhodl jsem se mu, i sobě, ukázat, že zvládnu i něco většího – báseň, nebo něco podobného. Dlouho jsem se na ni připravoval, až jsem nakonec začal psát čtyřverší. A zase drobnosti. Krátké úryvky. Lyrické epigramy. A co vlastně? Proč by čtyřverší nemohlo být malým zrcadlem celého světa? Důležité je umět věci vyjádřit stručně a naznačit to podstatné. Ale to je právě ten největší problém! Čtyřverší je jako akord, který zní a zmizí tak rychle, že ho snadno přehlédne nepozorný čtenář. Některá témata prostě vyžadují více prostoru. Často jsem chtěl přidat další sloku – a pak jsem ji vyškrtal. Nebo jsem vyškrtal tu první. Nebo obě a napsal třetí. Zdá se mi, že jsem strávil víc času škrtáním než psaním. Ale přece něco zůstalo. Akordy. Drobnosti psané s láskou. Jiří Žáček