V novém románu Krasohled se v příběhu Viktora Fábera čtenář setká s motivy, které se objevují i v dřívějších knihách Jiřího Švejdy. Autor se v této próze silně opírá o vlastní životní zkušenosti a prolíná fikci s osobními vzpomínkami. Hranice mezi těmito dvěma rovinami je tak tenká, že Švejda se s Viktorem plně ztotožňuje. Poznáváme Viktora během několika dnů strávených mimo domov, kdy se ohlíží do minulosti a konfrontuje se s vlastními chybami. Zvažuje své tvůrčí ambice, kriticky se zamýšlí nad současným světem, ale především si uvědomuje důležitost rodiny.