Kniha smíchu a zapomnění

Román sleduje osudy několika postav, které ovlivňují iracionální síly společnosti a historie. Skládá se ze sedmi samostatných částí, rozdělených do krátkých, číslovaných kapitol. Pouze čtvrtá a šestá část jsou časově propojené a soustředí se kolem postavy Taminy, mladé vdovy žijící ve Francii. Tamina se snaží rekonstruovat vzpomínky na šťastné manželství, které se vytrácí, a proto se pokouší získat deníky své tchyně z Čech. Její snaha, která ji vede k zradě loajality, však zůstane neúspěšná a prohloubí její pocit odcizení. Pokračování jejího příběhu začíná návratem k úvodnímu motivu – úvahy nad Clementisovou čepicí na hlavě K. Gottwalda, před domem, kde kdysi působil otec F. Kafky. Tamina přijme nabídku mladíka Rafaela a odjíždí na ostrov, kde žije komunita dětí, které se věnují hrám i přísné disciplíně. Děti ji přijmou, ale postupně si uvědomují rozdíly mezi ní a nimi. Jejich obdiv k její ženskosti se mění v nepřátelství. Tamina se nedokáže ztotožnit s ideály tohoto „ráje“ a pokusí se z ostrova uprchnout. V dalších částech se setkáváme s intelektuálem Mirkem, pronásledovaným Státní bezpečností a nakonec uvězněným, s komplikovaným milostným trojúhelníkem, s americkými studentkami, které špatně interpretují Ioneska, s nesmělou láskou studenta k řeznické paní a s příklady překračování hranic rozumu. Kniha smíchu a zapomnění je třetí román, který Kundera vydal ve Francii a první napsaný v exilu. Odlišuje se formou a otevřeně kritizuje Husákův režim, což vedlo ke ztrátě československého občanství.