Kapitán Pamfil

Alexandre Dumas starší byl talentovaný umělec s širokým záběrem. Nejvíce je známý jako autor napínavých historických románů plných soubojů, honiček a dramatických útěků, jako například příběh hraběte Monte Christa. Méně se ví, že Dumas byl také úspěšným dramaturgem, který položil základy romantického divadla ještě před Victorem Hugem. A jen málokdo, dokonce ani ve Francii, ví, že se v mládí stýkal s pařížskou bohémskou společností a aktivně se podílel na jejích provokacích a žertech. Tato skupina literátů, vedená Gérardem de Nervalem, Théophile Gautierem a Pétrusem Borelem, byla známá svou nekonformností. Ačkoli toto období zanechalo v Dumasově tvorbě jen málo přímých stop, román Kapitán Pamfil (1839) je jím silně ovlivněn. V románu se projevuje charakteristická vynalézavost a ironie bohémských autorů, známých také jako „frenetikové“. Příběh je plný bizarních postav, paroduje tehdejší romány o pláštích a mečích, v nichž Dumas exceloval, a vyniká nezměrnou fantazií. Kapitán Pamfil tak doplňuje obraz proslulého spisovatele o rysy bohémského rošťáka a provokatéra, které jsou pro pochopení jeho osobnosti a díla nezbytné.