Kaluž

Jiří Suchý v úvodní básni přiznává, že verše nevymýšlí, ale spíše mu přicházejí samy od sebe, a není důvod mu nevěřit. Jeho tvorba je charakteristická lehkostí, nápaditostí, smyslem pro lyrickou grotesku a precizní prací s jazykem, zejména v neobvyklých rýmových schématech. Tyto kvality si autor zachovává i v pokročilém věku a doplňuje je překvapivými pointami. V nové sbírce, kterou doprovází vlastními ilustracemi, představuje šestnáct textů. Většina z nich se rozvíjí do krátkých příběhů, v nichž se objevuje žena, ať už skutečná nebo smyšlená. Suchý se snaží vytvořit podmanivou a něžně romantickou atmosféru, v níž se mísí humor s lehkou melancholií. Vrcholem sbírky je závěrečná skladba "Louže" – báseň o kaluži, která se pod slunečním světlem proměňuje a vytváří barevné obrazy odrážející různé životní situace.