Tento svazek obsahuje šestnáct povídek Sv. Čecha, prozaika, který se ve své tvorbě opíral o realistické základy české literatury. Stejně jako Neruda se i on zaměřuje na osudy obyčejných lidí – navštěvuje s nimi advokátní kanceláře, hospody, školy, činžáky a byty starých mládenců. S humorem, laskavým úsměvem, ale i s pochopením vykresluje své hrdiny, ať už jde o prosté lidi, drobné intelektuály, zklamané umělce nebo muže, kteří se marně snaží o návrat do mládí. Na rozdíl od těchto povídek plných naděje, autor v jiných prózách kriticky zobrazuje život měšťácké společnosti, odhaluje její lhostejnost, povrchnost, zbabělost a pokrytectví těch, kteří žijí z práce druhých a bezohledně je vykořisťují.