Kniha spojuje básně Jiřího Žáčka s obrazy Josefa Lady, ke kterým autor ve svých verších nachází slova. Stejně jako ilustrátoři doplňovali Žáčkovy knihy o vlastní umělecký vklad, snaží se i Žáček ve svých básních zachytit atmosféru Ladových obrazů, porozumět jejich poselství a přidat k nim svůj pohled. O vybraných Ladových dílech, která opatřil svými básněmi, Žáček řekl, že v nich cítí kouzlo a domov, vzpomínku na vlastní dětství plné jarních píšťalek, letních hrází, podzimních brambor a zimních sněhuláků.