Intelektuálové

Hlavní lekce z tragického dvacátého století zní: opatrně s intelektuály. Miliony nevinných lidí padly za oběť rozsáhlým plánům na zlepšení lidstva. Kdo však připravoval ideologické základy tohoto pokrokového, nového světa? Nešlo o učence a vědce, ale spíše o talentované umělce, idealisty hlásající světské utopie, a vždycky o skvělé řečníky a spisovatele – stačí vzpomenout na Marxův výrok o soukromém majetku a proletářských okovech. Johnson ve své provokativní knize brilantně ukazuje na životech a dílech známých osobností, jako byli Rousseau, Shelley, Marx, Ibsen, Tolstoj, Hemingway, Russell, Brecht, Sartre, Mailer, Chomsky a další, tu nejnebezpečnější lidskou slabost: intelektualismus. Tedy přesvědčení, že lidé s neúplným vzděláním jsou povoláni rozumět všemu – morálce, politice, ekonomii, náboženství, filosofii i dějinám – a že z těchto povrchních znalostí mohou vytvořit ucelený světonázor, aniž by si uvědomovali omezenost lidského poznání a fakt, že odbornost v jedné oblasti nezaručuje autoritu v jiné. Nejvíce však u těchto kazatelů nového, lidštějšího světa překvapuje častá nelidskost a nízkost jejich osobního života, která se někdy vymyká veškeré míře.