Husité na Žižkově: Pomíjivá paměť pražské periferie

Karel Hartig se myšlenkou umístění Žižkovy jezdecké sochy na Vítkov inspiroval už v roce 1862 a krátce poté začal ve své dílně pracovat na plánu rozvoje Žižkova. Tento plán vycházel z vlastenecké představy čtvrti jako místa, kde se uchovává historická památka husitství, což se projevovalo i v pojmenovávání ulic a náměstí. Obdiv k husitům sdílela i první republika a komunistický režim v tomto pozdně středověkém hnutí viděl sociální pokrok, který využil pro své ideologické účely. Politické spory se odrážely v nových názvech ulic a měnily se i představy o Žižkově. Husitská tradice postupně ustupovala legendě „rudého“ Žižkova, kterou komunisté vnutili české společnosti. Historii Žižkova s typickou vypravěčskou zručností a literárním citem zpracoval Petr Čornej. V knize je cítit nostalgie po zanikající atmosféře a duchu místa, který se stále více podřizuje technokratickým představám. Kniha Husité na Žižkově však není vzpomínková, ale historická práce, ve které Čornej popisuje proměny čtvrti v oblasti kultury, společnosti, stavebnictví, politiky a ideologie.