Na konci dvacátých let Hora dosáhl v poezii formální zralosti a vytvořil si svůj osobitý styl, který se vyznačuje melodickým jazykem a hlubokým citem. Jeho tvorba se opírá o kořeny v lidové a národní tradici, ale zahrnuje i intimní básně, v nichž dokáže s jedinečnou citlivostí zachytit pomíjivé chvíle smutku a náladové pocity.