Hovory na útěku

V roce 1940 nalezl Bertolt Brecht útočiště ve Finsku. Po pobytu v Dánsku dorazil do Helsinek jen týden po německém útoku na Skandinávii a zůstal zde třináct měsíců. V helsinské nádražní hospodě, která nebyla zrovna útulná, se občas setkávali dva emigranti. Jejich rozhovory Brecht zaznamenal a vydal je až roku 1961, tedy léta po jeho smrti. Fyzik Ziffel a dělník Kalle ve svých rozpravách, které připomínají švejkovský styl, diskutují o všem – od války a hrdinství přes Hegela a humor až po lásku k bližnímu a pornografii. Jsou reprezentativními postavami německého života třicátých a čtyřicátých let, ale kniha není primárně obrazem doby ani psychologickou studií. Její kouzlo a smysl spočívají v jiskření svobodného a pronikavého myšlení, v radosti z přemýšlení samotného, které se neomezuje žádnými tabu. A právě takové myšlení u nás není příliš běžné.