Autor se ptá, zda má půst stále své místo v životě moderních křesťanů. Prostřednictvím biblického výkladu v jednotlivých kapitolách dokazuje, že půst je skutečně křesťanskou praxí, potvrzuje duchovní potřebu člověka, která přesahuje pouhé uspokojování tělesných potřeb, a může být spojen s očekáváním Mesiáše. Dále ukazuje, že půst měl vliv na historické události, pomáhá v osobním hledání Boha a je projevem úcty k životu. Piper na základě svého zkoumání usuzuje, že půst by měl být přirozenou součástí duchovního života každého křesťana, jako výraz závislosti na Bohu a touhy po jeho vedení.