Háj satyrů

Šimánkova tvorba se často vyznačuje fantastickými prvky, které čerpají z antické a pohanské mytologie. Román Háj satyrů (F. Topič 1915) je toho příkladem, přičemž autor mohl být inspirován i knihou Veliký bůh Pan od A. Machena. Příběh sleduje mladého archeologa Henryho Stacketona, který během vykopávek v Řecku objeví záhadný les známý jako Háj satyrů. O tomto háji kolují pověsti o bytostech – satyrech. Stacketon v něm nalezne zasypaný vchod do rozsáhlého podzemního komplexu zasvěceného bohu Panovi a po plavbě podzemní řekou i starověkou věštírnu. Z nalezených pergamenů se postupně dozvídá, že jeho objev souvisí s prastarou legendou o hrdinovi, který se i přes nebezpečí spojená s bohyní Artemis zamiluje do ducha nymfy Chrysis a dosáhne božství. Stacketon se téměř podaří legendu naplnit, ale kvůli neopatrnosti je v závěru rozešlapán rozzuřenými satyry. Háj satyrů je působivá romantická fantasy, která svědčí o Šimánkově literárním talentu a odborných znalostech.