Faidros o kráse

Sokrates a Faidros vedou rozhovor o umění přesvědčování a jeho kráse. Procházejí se krajinou a nakonec si odpočinou ve stínu velkého platanu u posvátného místa nymf. Faidros přednese řeč, kterou slyšel od Lysia, v níž se argumentuje, že je výhodnější získat přízeň někoho, kdo necítí lásku, než toho, kdo ji projevuje. Sokrates však s touto řečí nesouhlasí, považuje její argumenty za slabé a spíše za ukázku toho, jak lze obhájit jakýkoliv názor. Po diskusi Sokrates představí vlastní úvahu, která se mu zdá lépe promyšlená. Nejprve zdůrazňuje potřebu jasně definovat téma – v tomto případě lásku – a vysvětluje, že v nás působí dvě síly: touha po potěšení a rozum, který usiluje o dobro. Následně popisuje, jak milující člověk často izoluje svého milovaného, aby ho neztratil, a tím mu brání v rozvoji, zvláště ve filosofickém smýšlení. Tyto myšlenky se zdají být logické a přesvědčivé.