Eichmann: Architekt holocaustu

Adolf Karl Eichmann, pečlivý a důkladný účetní, hluboce věřící a vážený ve svém okolí, ale poněkud fádní muž, pracoval v elektrotechnickém závodu v Solingenu, městě známém zpracováním oceli. Byl otcem osmi dětí – sedmi synů a jedné dcery. Jeho nejstaršímu synovi, narozenému 19. března 1906 ve znamení Ryb, bylo na počest otce dáno jméno Adolf Otto. „Otce jsem obdivoval nade vše. Byl pro mě absolutní autoritou,“ vzpomínal Adolf Otto Eichmann po letech. Tato bezvýhradná víra v autoritu se stala klíčovou silou v jeho zhoubném životě a řídila ho po celou dobu, od začátku až do konce. V době, kdy nacistické Německo vítězilo a připravovalo „konečné řešení židovské otázky“ – plán na vyvraždění více než deseti milionů lidí – se Eichmann snažil v obklíčené Budapešti likvidovat desetitisíce Židů. Švédskému diplomatovi Raoulu Wallenbergovi, který se je snažil zachránit, prohlásil: „Vůdce mě pověřil tímto posláním očisty a já je splním za každou cenu.“ Ještě otevřeněji se vyjádřil těsně před koncem války: „Plnil jsem historický úkol. Pocit, že mám na svědomí pět milionů Židů, mě naplňuje takovým uspokojením, že půjdu do pekla klidně.“ O šestnáct let později, během procesu v Izraeli, však Eichmann tvrdil: „Možná se budete smát, ale věřím v Boha, v Otce a Ducha svatého. Nechtěl jsem zabíjet lidi. Ale kdybych dostal rozkaz velitele koncentračního tábora k zabití jakéhokoli počtu Židů plynem nebo střelbou, neváhal bych ani minutu.“ Život Adolfa Eichmanna tak probíhal od rozkazu k rozkazu, doprovázený utrpením a smrtí nespočtu nevinných lidí.