Zima u mé dcery probudila zájem o hvězdy. V jedenácti letech se člověk dokáže snadno a hluboce nadchnout. Stačil jediný pohled na čistou noční oblohu a ona byla okouzlena. I na jaře ji hvězdy neztratily ze zřetele. Bylo mi to mile, astronomie je krásný a navíc bezpečná zábava. Jenže k pozorování hvězd se brzy přidal zvláštní dům na Smíchově, silně ovlivněný astrologií – něco, co zahlédla při sledování noční oblohy. A já, který už jsem věděl, že svět kolem nás je plný nadpřirozených bytostí, musel přijmout další skutečnost. Že i ten svět nad námi je jimi obýván.