Autor v čtrnácti esejích rozvíjí myšlenky inspirované příběhem Tomáše Neuvěřivého. Odmítá představy o Bohu, církvi a víře, které se vyhýbají bolesti a utrpení. Podle něj je křesťanská víra spojená s odvahou čelit realitě světa, včetně jeho ran, a dotýkat se jich vírou, která sama prožívá bolest. Setkání s „zraněným Bohem“ umožňuje člověku sundat masky a odhalit svou zranitelnost. Kniha kombinuje hluboké teologické a filozofické úvahy s neotřelými, často pronikavými a někdy i vtipnými postřehy k aktuálním událostem a projevům současné společnosti. Autor čerpá z křesťanské a židovské mystiky, teologie Pavla a Luthera, postmoderní filozofie a teologie, lidové velikonoční tradice a umění, a především ze svých zkušeností z terapeutické a pastorační praxe.