Dopisy z planety Země

„Dopisy z planety Země“ jsou pozdní dílo Marka Twaina, napsané v těžkém životním období po ztrátě blízkých. Kniha má podobu souboru esejů, v nichž Twain ostře kritizuje křesťanství a doslovný výklad Bible, poukazuje na jeho absurdity a rozpory. Příběh sleduje anděla Satana, který je za trest vyslán na Zemi a píše dopisy svým kolegům do nebe. V nich popisuje podivnosti lidské víry a biblických příběhů. Twain se zamýšlí nad představou ráje, kde lidé, kteří se na Zemi nedokážou ani hodinu soustředit v kostele a neumí zpívat, mají věčně zpívat a hrát na harfu. Kritizuje také myšlenku, že se v nebi budou milovat všichni lidé, přestože se na Zemi nenávidí. Dále rozebírá absurditu biblických událostí, jako je vyhnání Adama a Evy z ráje, kde jsou za jejich hřích potrestáni i nevinní potomci, a to Bohem, který sám učí odpouštět. Autor se věnuje i příběhu Noemovy potopy, kde milující Bůh nemilosrdně zničí svá stvoření, a zároveň zachrání jednoho farmáře, který bez jakýchkoliv znalostí postaví loď a je ponechán svému osudu. Twain poukazuje na to, že Bůh sice zničil zlo, ale ponechal škůdce, jako je hmyz. Lidstvo, stvořené k obrazu Božímu, je neustále sužováno pohromami, a přestože má každý člověk od Boha danou povahu, je posuzován podle stejných zákonů, což vede k nespravedlnosti. Twain kritizuje i Boží nedůslednost – Bůh sice dává příkazy, ale sám je nedodržuje, a přestože vše předvídá, stvořil Adama a Evu a potrestal je. V Novém zákoně pak Bůh vymyslel peklo, kde trest převyšuje hřích. Autor zdůrazňuje kontrast mezi nelítostným Bohem Starého zákona a milujícím Ježíšem. V závěru popisuje, jaké hrůzy by nastaly, kdyby se lidé řídili doslovným výkladem Starého zákona. Kniha se zaměřuje na absurditu doslovného výkladu Bible a zejména na neschopnost Boha odpouštět a jeho neustálé trápení lidstva. Přestože dílo už dnes pravděpodobně nikoho šokovat nebude, stále nabízí zajímavé a podnětné myšlenky.