Sbírka básní z let 1919 až 1924, věnovaná Janu Opolskému, která evokuje pocity z různých domovů – od těch útulných po ty plné smutku, počínaje Domem bláznů a Domem chorých. V druhé části převládají rozsáhlejší básně Dům bez zrcadel, Dům morový a Dům strážkyně. Závěrem sbírky najdeme báseň o zasněženém Božím Daru a hlubokou úvahu „Píseň“ o posledních chvílích života. Vydáno v tisíci výtiscích, z nichž sto bylo vytištěno na kvalitním papíře similijapan, očíslováno a podepsáno autorem.