Dobývání domova

Československo bylo osvobozeno a lidé propadli nesmírné radosti. Sovětská vozidla a tanky zasypávali květy šeříků, vítali je bouřlivým jásotem a s nadšením objímali vojáky, vnímajíce v nich slovanskou dobrotu. V této euforii, připomínající opojení, si však málokdo všiml, že i toto osvobození skrývá nebezpečí a nebude zadarmo. Brzy se ukáže, že svoboda a nezávislost budou mít svou cenu. Plné procitnutí přijde až o třiadvacet let později, 21. srpna 1968, kdy sovětské tanky a vojenská vozidla znovu vjedou do českých a slovenských měst. Tentokrát už je nikdo nebude vítat květinami. Přestože Klement Gottwald v roce 1942 slíbil, že po porážce Hitlera rozhodne český a slovenský lid o uspořádání poměrů ve vlasti, realita byla jiná. O poválečném Československu bylo rozhodnuto již v březnu 1945 v Moskvě, a lid neměl na tomto rozhodnutí žádný podíl. Postupný rozvrat ústavnosti a právního řádu vedl k nahrazení parlamentní demokracie komunistickou diktaturou, která se ukáže být policejním státem ovládaným úzkou skupinou mocichtivých jedinců – jako je tomu v každé diktatuře. Navíc se stane státem bez vlastní vůle, poslušně taženým velmocenskou mocí Sovětského svazu. Toto poznání bude pro český a slovenský národ bolestivé, až se probudí ze svého dlouhého snu o svobodě. Nakonec však národ své okovy rozbije a do své historie si vryje zkušenost, která prověří jeho životaschopnost a morální sílu. Zkoušku, kterou sice těžce absolvuje, ale nakonec obstojí.