První české vydání Palackého Dějin českých, které bylo celkově druhým (autor původně začal psát německy pod názvem Geschichte von Böhmen), vycházelo v letech 1848–1867, nejprve u Kalveho a později u Tempského. Palacký, známý jako Otec národa, v něm zpracovává českou historii do roku 1526, tedy do nástupu Habsburků. V díle, zřejmě ovlivněném Rukopisy, líčí dějiny jako střet slovanských demokratických ideálů s germánským feudalismem a za vrchol českého dějepisu považuje období husitství.