Už nejsem dítě, které se drží táty za ruku, ani mi už nic neříká. Ale když si Honzík žádá nový příběh, vždycky mu odpovím přesně tím, co mi kdysi říkával táta: „Neexistuje nejnovější příběh. Dokud ho dopovím, už se budou dít další, ještě novější. Ale povím ti raději příběhy staré. A věř mi, že právě teď se děje spousta příběhů, které jsou těm starým velmi podobné.“