Co oči nevidí

„Co oči nevidí“ je sbírka lyrických básní Jiřího Žáčka, které se dotýkají vážných témat, ale celkově čtenáře naplňují radostí a vzrušením. Žáček nevěří v inspiraci seslanou shůry, ale v neobyčejnou schopnost lidského mozku uchopit a zpracovávat různé myšlenky, pravdy i protiklady zároveň. Právě takovéto mnohostranné myšlení umožňuje nečekané náhlé vhledy a nápady. Fantazii považuje za dar a básník by ji měl umět srozumitelně vyjádřit. Žáčka zajímá prolínání poezie a života a rád nechává své básně nedokončené, rozepsané. Připomíná to malíře Picassa, který v Bradburyho povídce s potěšením pozoruje, jak vlny smývají jeho kresby v písku. Podobné uspokojení přinášejí i verše z této sbírky, které se zabývají tím, co zůstává skryto.