Zikmund Vejvoda, skromný a čestný kejklíř, prožíval celý život v chudobě a svému umění zasvětil to, aby přinášel radost ostatním. Starosti o živobytí a péči o svou němou dceru, talentovanou tanečnici, ho provázely po celý život. Když síly začaly slábnout, obrátil se o pomoc ke svému bohatému bratrovi, ale dočkal se chladného odmítnutí. Útočiště nakonec našel u druhého bratra, ševce, který k němu byl laskavý. S těžkým srdcem se pak rozloučil se svou dcerou, protože pochopil její přání věnovat svůj život obveselení českého lidu.