V roce 1936, v době, kdy se nad Evropou stahovaly mraky nacismu, Karel Čapek odcestoval do Skandinávie, aby poznal život severských národů. Jeho cesta měla být hledáním „šťastnějších a duševně vyspělejších“ lidí, ověřením lidské důstojnosti a posílením víry v člověka. Z této cesty vznikl cestopis, ve kterém Čapek živě a věrně zachytil severskou přírodu i život jejích obyvatel. Jako vnímavý pozorovatel dokázal propojit své kulturní znalosti s krajinou – od tundry a fjordů po ledovce, jezera, selské usedlosti, lesy a hrady – a s přesností popsat podmínky života a charakteristické rysy seveřanů, tak odlišné od těch českých.