Jiří Žáček psal po dobu půlstoletí epigramy, humoresky a parodie, které doprovázely ilustrace Adolfa Borna. Z tohoto dlouholetého spolužití vznikla kniha Český satirikon (1966–2016), sbírka těch nejlepších Žáčkových satirických básní a většiny Bornových k nim vytvořených ilustrací. Kniha si dělá legraci z lidí, kteří se rádi poučují a považují se za nositele jediné pravdy, a přináší svěží vítr do světa opatrných soudů. Humor a poezie se často špatně kombinují, protože zastánci vkusu dávají přednost vážnosti a úpění, smíchu nedůvěřují. Spojení Jiřího Žáčka a Adolfa Borna je však výjimkou, plodné a úspěšné. Žáček dává přednost provokatérům a snílkům před těmi, kteří kážou, a píše satiru, která nevnucuje názory, ale podněcuje k samostatnému myšlení.