Tento druhý díl dvousvazkového cyklu dvanácti básní, každá věnovaná jednomu měsíci, vznikl v počátcích normalizace. Karel Šiktanc v něm vytvořil silné drama, kde se prolínají události sedmdesátých let s odrazy minulosti. Tato uzavřená skladba je považována za jedno z jeho nejvýznamnějších děl a zaujme bohatým jazykem, důrazem na roli paměti v dějinách a hlubokou osobní zkušeností. Šiktanc proto ve své sugestivní poezii střídá emotivní výzvy s naléhavými prosbami. Všechny básně jsou formovány jako rozhovor otce a syna, v němž otec předává potomkovi poznatky ze svého života, z historie, z národních tradic, ale i z tehdejší doby, poznamenané zkreslenými hodnotami a úpadkem. Z celého rozhovoru však vyvěrá i obava, zda syn plně pochopí a ocení otcovy názory, rady a poučení.