Tato sbírka básní Ladislava Stehlíka, vzniklá v letech 1932 až 1935, čerpá inspiraci z výtvarného umění. Stehlík v ní s prostotou a citlivostí líčí českou venkovskou krajinu, surovou a chudou, ale plnou života. V jeho verších cítíme sílu jarního probuzení a touhu po dalekých krajích.