Česká kniha mrtvých

Pod neobvyklým názvem této knihy se skrývá neobvyklé básnické dílo. Neobvyklé tématem a neobvyklé zpracováním. Autor vytvořil symfonické pásmo básnických monologů o fiktivních osudech, jejichž nositele odečetl z náhrobků na venkovském hřbitově v Jiskávu. Zpovědi zemřelých rozklenul do širokého oblouku od pradávné minulosti aždo vzdálené budoucnosti. Mrtví v Martinově slovesné symfonii promlouvají o svých životech, o víře a především o lásce. Láska je jim a jejich básnickému mluvčímu podstatou a nejvyšší hodnotou lidského života, ač prožít ji je dopřáno málokomu. Smrt zde vystupuje jako velká učitelka života, jako cesta k poznání smyslu lidské existence, jako spojnice mezi osudy již neodvolatelnými a teprve přivolatelnými.