Čas a rytmus

Kniha sleduje proměny chápání času ve vědě a filozofii od starověku až do současnosti. Zkoumá, jak lidé v průběhu dějin vnímali a prožívali čas, a ptá se, co vlastně čas je. Součástí této analýzy je i fenomén rytmu, tedy pravidelného opakování a vnímání stálosti. Čas ovlivňoval a zajímal různé skupiny lidí – vědce, řemeslníky, obchodníky, umělce. Autor se však zaměřuje především na filozofický pohled, který považuje za klíčový pro kritické zkoumání hranic lidského poznání. Kniha začíná úvahou o jazyce a jeho vnímání času, poté představuje hlavní filozofické koncepce od nejstarších dob (včetně zmínek o čase a smrtelnosti v Eposu o Gilgamešovi, Platónova pojetí času v Timaiovi, křesťanské eschatologie a novověké filozofie). Dále se věnuje kalendářům, astronomii a hodinářství a zkoumá význam času v přírodních i humanitních vědách. Závěrem se vrací k fenoménu rytmu. Druhé, rozšířené vydání.