Tomáš Císařovský našel inspiraci v zapomenuté figuríně malířské panny. Tato postava, která mohla pózovat například Františku Kupkovi nebo být součástí světa Vítězslava Nezvala a Jiřího Koláře, se stala ústředním motivem jeho nového cyklu obrazů. Císařovský ji objevil v ateliéru, který dříve využíval malíř Vlaho Bukovac, a vdechl jí nový život skrze svá díla. Figurína, která nikdy nežila, je tak nyní nesmrtelnou múzou. V tomto cyklu se Císařovský poprvé tak hluboce zamýšlí nad historií a lidskou psychikou, a to jak v obecném smyslu, tak v kontextu umělce samotného.