Brněnský pochod smrti

Tento sborník se věnuje událostem, které se odehrály před téměř sedmdesáti lety. Vysídlení Němců z Brna, známé jako „brněnský pochod smrti“, bylo předzvěstí poválečného vysídlení německého obyvatelstva z celého Československa a představovalo tragédii pro dvacet tisíc lidí – především dětí, žen a starých lidí. Na konci května 1945 byli nuceni opustit své domovy a vydat se do neznáma. Mnozí z nich našli svůj hrob v hromadných hrobech u Pohořelic. V dějinách se znovu projevila krutost, tentokrát páchaná „lidem“, a odpovědnost byla svalena na ty nejzranitelnější, kteří byli vinni pouze tím, že mluvili jazykem nedávno poražených okupantů. Více než čtyřicet let totalitního režimu se snažilo osudy těchto lidí utajit, aktivně zametalo stopy a pokoušelo se přepsat historii, vymazat nepohodlné vzpomínky a zbavit se tíhy svědomí. Dnes připomíná pamětní kámen v zahradě augustiniánského kláštera na Mendlově náměstí v Brně, kde pochod začal, a černý kříž u Pohořelic, kde pro mnohé skončil, všechny oběti. Tento sborník obsahuje eseje čtyř spisovatelů, jejichž životy se s „brněnským pochodem smrti“ různými způsoby propojily. Čtenář by v něm však neměl hledat odpovědi, ale spíše otázky, které zůstávají nezodpovězené. Tato kniha je především poctou památky všech obětí poválečného vyhnání Němců (nejen) z Brna a dotýká se citlivých témat viny, odpuštění a paměti, kterou se – naštěstí – nedá vymazat.