Kniha obsahuje eseje, úvahy a kritické záznamy německého avantgardního umělce, které vznikaly v letech 1932–1941 během jeho exilu a následně 1948–1956, až do jeho smrti po návratu do Německa. Texty se zabývají realismem v umění, přičemž raná práce se soustředí na vztah mezi realismem, pravdou a formalismem, s důrazem na literaturu, ale s pohledem i na výtvarné umění. Pozdější poznámky se věnují novým uměleckým směrům a úvahám o roli angažovaného divadla – a umění obecně – v poválečné době.