Poslední díl Spisů se vrací k Čapkovým počátkům a uzavírá tak vývoj, v němž lze nalézt podstatné prvky pro pochopení jeho pozdější tvorby. Jeho poezie vznikala převážně v raných letech a sloužila mu k osobnímu zkoumání básnického vyjádření a k řešení otázek, které ho v mládí zaměstnávaly. V básních, typických pro mladého člověka, zachycující lásky, zklamání a reakce na tehdejší dění, se již projevuje jeho umělecký talent. Tato poezie, která se nakonec stala jen úvodní etapou jeho tvorby, úzce souvisí s jeho překladatelskou činností, především s rozsáhlým projektem překladů francouzské poezie, jež vyšla pod názvem Francouzská poezie nové doby. Čapek zde provedl překladatelský pokus – jeho precizní, srozumitelný a myšlenkově věrný překlad byl pro českou poezii přelomový a dodnes je vysoce ceněn. Pro úplnost je zde uveden i jeho překlad Berta Harta Brown na Calaverách a Molierova Sganarella.