V roce 1929 Josef Martínek sjednocuje svou dosavadní tvorbu do sbírky Básně. Ta zahrnuje jeho starší sbírky – Zahrada (1917), Tichá píseň (1920) a Ráj srdce (1926) – a zároveň přináší nové básně v oddílu Noci. Tato sbírka, společně s pozdějším Kalendářem básníkův, představuje jeden z nejvýznamnějších bodů v Martínkově poezii.