Edice Trojka (vydávaná v letech 1973–1990, celkem 55 svazků) představovala kvalitní výběr ruské a sovětské klasické literatury. Vynikala jak po stránce grafické a výtvarné, tak i výběrem autorů. První svazky patřily románu Anna Karenina od Lva Tolstého a pedagogické próze Začínáme žít od Antona Makarenka. Následně zde vycházeli například Anton Pavlovič Čechov, Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Nikolaj Vasiljevič Gogol, Michail Jurjevič Lermontov, Alexandr Sergejevič Puškin a Ivan Sergejevič Turgeněv, ale i Konstantin Fedin, Maxim Gorkij, Vladimir Korolenko a Michail Zoščenko. Důležitou část edice tvořily výbory z díla jednotlivých autorů (Ivan Bunin, Lidija Sejfullina – oba připravil Jan Zábrana, Saltykov-Ščedrin) nebo tematicky zaměřené antologie (Tuláci, Chorobopisy krutého věku, Dobrodružství prostopášnic a další). Na začátku osmdesátých let vznikla v rámci edice samostatná „malá řada“ s vlastním číslováním, zatímco původní edice pokračovala od roku 1983 pod názvem „velká řada“.
Dobrodružství prostopášnic aneb Kratochvilná skládání ze svaté Rusi - mátušky. Jedná se o povídky, básničky, pohádky a jiné krátké útvary z mátičky Rusi.
První z básní - Hrabě Nulin - popisuje příběh o trapném dobrodružství šlechtického hejska, jehož mužskou ješitnost raní vesnická statkářka; druhá - Domek v Kolomně - je o šikovném milenci mladé dívky, který se vydával za kuchařku, dokud nedošlo k jeho odhalení. Třetí báseň - Gabrieliada - žertuje o něčem, o čem se v Puškinově době beztrestně žertovat nemohlo - báseň nadnáší otázku, kdo vlastně byl Ježíšův otec - Bůh, Gabriel nebo Ďábel Doslov k těmto třem poémam napsal Jaroslav Vávra.
Obsáhlý reprezentativní výbor zahrnuje lyriku, kratší dramata (Mozart a Salieri, Kamenný host) a poémy (Mnich, Bachčisarajská fontána, Cikáni, Hrabě Nulin, Domek v Kolomně, Měděný jezdec, Ruslan a Ludmila).
Výbor sta nejlepších humoristických povídek autora, jež začínají anekdotami a šokujícími burleskami z rané tvorby, přes slavná díla, až po povídky, kde se vedle komiky objevují i tragická a hořká témata.
Soubor smutnoveselých povídek jednoho z ruských klasiků nás zavede do sednic mužiků i do salónů těch nejbohatších. Život je ovšem hořký i humorný všude stejně.
Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského realistického románu otevírá jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku a dalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce „vyšších kruhů". Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku „dobře provdané" krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají.