Povídky zařazené do tohoto svazku jsou typické pro autorovu tvorbu. Nesou v sobě pečeť jeho mistrovské ironie a satiry a jsou výpovědí o Americe dvacátých let, o rozčarované a zklamané generaci válečné mládeže. Životní téma F. S. Fitzgeralda - rozpor mezi leskem bohatství a depresivní chudobou - je v povídce Diamant velký jako Ritz posunuto do snového světa fantazie. Povídky Ta rusovlasá kouzelnice a "To nejrozumnější" vypovídají o tom, že nemožnost uskutečnění snu o bohatství vede k rezignaci.
Autor ve svém druhém sullivanovském románu provokujícím způsobem líčí problémy bělocha, který je přesvědčen, že má v žilách část černošské krve. Příběh sám – sex, krev a smrt – je na štíru s morálkou, je však dobře zkonstruovaný a výrazně antiliterární; v doslovu si autor vyřizuje účty s kritiky své první knihy.
Životní příběh mladičké, nehezké venkovské dívky, kterou – protože není schopna najít ženicha – rodiče dají do Delf, kde se stane nejdříve služkou a společnicí věštkyň a nakonec se sama stává Pythií. Líčení duševního stavu, který předchází samotnému věštění, mluvení „druhým jazykem“ – to jsou podstatné částirománu, kde se autor zamýšlí nad věšteckou rutinou, kterou Delfy představovaly. Pokrytectví i naivní čistá víra jsou tu dvě strany téže mince.