Výbor patnácti krátkých realistických, přitom však poetických milostných příběhů (například Baronka, Martinova dcera, Večerní zábava, Vzteklá, Zpověď či Odyssea kurtizány). Výběr není totožný se stejnojmenným souborem z roku 2004, který obsahuje pouze třináct povídek.
Výběr 23 povídek z Maupassantova díla nabízí texty s náměty milostnými, válečnými i strašidelnými. Doplněno četnými realistickými kresbami Charlese Huarda.
Mladá žena se dozví, že její matka je kurtizána, a snaží se jí přimět k tomu, aby napříště žila jako počestná žena, ale setká se s rozhořčenou reakcí. Přes počáteční nesouhlas se dívka nakonec dá matčinou cestou.
Soubor 17 povídek, které se odehrávají převážně ve vesnickém prostředí a jejich tématem jsou mezilidské vztahy, milostná dobrodružství a drobná podivínství.
19 povídek z ranějšího období Maupassantovy tvorby. Sbírka přibližně odpovídá Ollendorfově reedici stejnojmenného souboru ve francouzštině (Contes du jour et de la nuit). V originálním souboru se nachází 21 povídek, zda chybí povídky Doznání/Vyznání a Růžena/V sukních; vynechány jsou pravděpodobně pro svou otevřenou sexuální povahu. 1. vydání
Ústředním tématem Maupassantových Povídek o ženách je „žena – ženství – ženskost“. Jednou je to potlačovaná, plachá ženskost staré panny, jindy živočišná ženskost mladé Neapolitánky nebo teprve se probouzející ženskost děvčátka, jež však vyprovokuje „počestného“ muže ke spáchání krutého zločinu. Maupassant umímistrně zachytit jak ženskou, tak mužskou psychiku a rozehrává vzrušující partie jejich vzájemného - někdy láskyplného, někdy tragického - střetávání a míjení.
Komorní psychologický příběh dvou bratrů, který analyzuje rodinné vztahy nečekaně narušené objevem matčiny nevěry. Děj se odehrává ve druhé polovině 19. století.
18 povídek, v nichž je vylíčen život městský (Skříň, Rogerův prostředek) i venkovský (Miss Harriet, Toník). Kromě milostných příběhů se objevuje také psychologická studie lidského tiku (povídka Tic) nebo černohumorná válečná próza (Zajatci).
"Horla" je povídka s fantastickými motivy, kterou Guy de Maupassant napsal roku 1887. Samotný příběh je vlastně jakýmsi deníkem hlavního hrdiny, jenž do něho zapisuje své dojmy a postřehy, související s jakousi nebezpečnou a neviditelnou bytostí, která se údajně pohybuje v jeho blízkosti. Vypravěč pojmenuje tuto svou představu Horla a postupně je touto chimérou natolik ovlivněn, že se začíná pohybovat na samotné hranici šílenství. Horla se tak pro něho stává soupeřem, jenž ho vnitřně destabilizuje a psychicky narušuje a i když se snaží z jejího dosahu vymanit, uvědomuje si omezenost svých sil i možnost tragického konce. Po několika pokusech, které přítomnost záhadného tvora spíše potvrdily než vyloučily, se ústřední postava příběhu rozhodne k radikálnímu kroku. Chce zapálit dům, v němž Horlu objevil, a to i za cenu, že on sám přijde o střechu nad hlavou. Maupassant psal tuto povídku v době, kdy sám trpěl halucinacemi a dalšími psychickými poruchami. I proto dokázal popsat a zachytit bolest a utrpení člověka, který se téměř každý den probouzí s pocity, že není sám a je soustavně něčím ohrožován a pronásledován.