Kresba z Povltaví, o životních osudech člověka, jehož životní náplní je práce s kovem, vyrábí sekyrky, motyky, pluhy. Poprvé vydáno roku 1893 v Osvětě, knižně ve Spisech sv. 3, 1898.
Copak si asi tak zpíval podšumavský dudák před koncem 19. století? Autor svou baladu o jeho těžkém osudu napsal a čtenář ať to posoudí. Souborné vydání tří svazků - Písně, Zvěsti, Děje.
Básně z let 1887–1896. Bělostná parnasie je pro básníka symbolem domova na východě rodné země, kde nezrají pompézní broskve a hrozny, a místo nich těší poutníka drobné bílé kvítky a půvab podzimu. Básně se odvolávají k věčné naději a současně k bolesti v hrudi pěvce, když vyzpívává své sny. Sbírka sestává ze dvou částí: I. Zvuky ňader., II. Básník.
Básnická sbírka zachycující nálady zátiší hor šumavských, oné „kypré, bájíplné skrýše štíhlých rusalek a vil, chrámu svaté poezie“. Třetí, opravené a rozmnožené vydání.