Poté co na světě vypukla ničivá epidemie chřipky, zemřelo téměř 90 % populace. Hig, který tuto katastrofu přežil, našel útočiště na malém letišti poblíž svého domu. Moc mu toho nezbylo, jen stará cessna, pes a vzpomínky. Společně se sousedem Bangleym, bláznem do zbraní a vyvinutých žen, se snaží přežít útoky zlodějů a rabovačů. Hig pravidelně kontroluje okolí letiště ze své cessny a jednoho dne zaslechne ve své vysílačce útržek hlášení. Od té doby na něj nemůže zapomenout. Přežili snad nedaleko něj obyčejní lidé, kteří ho nechtějí jen oloupit a zavraždit? Po určité události se rozhodne opustit Bangleyho i poslední zbytky existenčních jistot a odletět dané místo prozkoumat… Peteru Hellerovi se v Psích hvězdách podařilo umně zkombinovat prvky dystopie, dobrodružného románu i melancholickou, ne však přeslazenou notu. Kouzlo příběhu tkví také v stylistické neotřelosti a strohosti vyprávění, díky nimž příběh působí až mrazivě skutečně.
Stolek s citróny je sbírka povídek od významného britského prozaika Juliana Barnese, který je i českým čtenářům známý díky knihám jako Flaubertův papoušek, Historie světa v 10 kapitolách či románu Vědomí konce. Za ten získal Barnes v roce 2011 Man Bookerovu cenu. Všechny povídky spojujevynalézavý styl, jemný smysl pro humor a hluboká vnímavost pro zranitelnost a křehkost mezilidských vztahů. Mají jakési až starosvětské kouzlo. Barnes má vzácný dar vidět pod povrch…
Román V tomto domě straší od irského spisovatele Johna Boynea, který proslul celosvětově knížkou pro děti Chlapec v pruhovaném pyžamu, je strhující poctou duchařským příběhům z devatenáctého století. Boyne mistrně využívá prostředky dickensovského stylu i klasické duchařské motivy.Je rok 1867 a Eliza Cainová se po smrti otce, jehož stála život návštěva přednášky Charlese Dickense, ocitne bez prostředků a přijme místo guvernantky na odlehlém norfolském sídle Gaudlin Hall. Řada neblahých zážitků, které jí otřásly už cestou tam, pokračuje, když ke svému překvapení zjistí, že jsou v celém domě jen dvě děti: Isabella a Eustace. Kdo je její tajuplný zaměstnavatel, se od nich nedozví a večer, když uléhá, ji vyděsí další nevysvětlitelná událost, jež ještě posílí čím dál neodbytnější dojem, že se tu děje něco zlého. Od příštího rána jako by na každém kroku narážela na přítomnost čehosi velmi zlověstného, co spolu s ní a dětmi obývá zdi Gaudlinu... Má-li sebe i děti zachránit, bude muset přijít na kloub dávno pohřbenému tajemství domu a čelit démonům z minulosti
Akademik a lingvista Jakop je natolik osamělý, že navštěvuje pohřby cizích lidí. Na smutečních hostinách se dává do řeči s pozůstalými. Díky své sečtělosti a jazykové pohotovosti si pokaždé vymyslí příběh, který jej k nebožtíkovi váže a baví jím ostatní hosty. Přestože je znalcem vztahů a jazyků, sám je z pletiva skutečných lidských vztahů vytržen a má jen jednoho přítele, jejž s oblibou cituje. Ovšem ani Pelle není člověk z masa a kostí…
Saramago se pro svůj román o sloním putování inspiroval skutečnou událostí. Zhruba v polovině 16. století se totiž portugalský král Jan III. rozhodl vyslat přes celou Evropu slona indického, který předtím dva roky strádal v zapomenutém koutě jeho lisabonského paláce. Měl se měl stát velkolepým svatebním darem pro jeho švagra, arcivévodu rakouského a mimo jiné i titulárního českého krále Maximiliána II. Habsburského. Příběh slona Šalamouna, který za doprovodu vojenské eskorty prochází přes prašné kastilské pláně až k pobřeží Středozemního moře, aby se po jeho vlnách přeplavil od italského Janova, odkud se přes zasněžené Alpy dostane až do Vídně, je především podobenstvím o lidském bláznovství. Ať už jde o šílené nápady mocných, které někdo musí uskutečnit, nebo o představy prostých lidí, kteří si během cesty do exotického tvora promítají všechno možné. Barvité líčení různých krajů a lidských mravů je zábavné a poučné zároveň.