Nic netuše jsem vstoupil do svého bytu a hmatal po vypínači. Vtom se přede mnou objevil svítící kotouč ve tvaru kola. Zalapal jsem po vzduchu. Ta věc po mně vystřelovala barevné blesky. Bezmocně jsem se propadal do nekonečné hloubky, doprostřed ohnivého moře. Všude kolem mě bylo slyšet strašlivé výkřiky a sténání lidí. Zlo zvítězilo! proběhlo mi hlavou. Upadl jsem do léčky.
Vampýra čekala smrt! Goran mel být proklát kůlem. Dubový kůl do srdce, a bude konec. Ale Goran nechtěl zemřít. Ne v této zemi a mezi těmito nepřáteli. Nechtěli ho zabít lidé, ale démoni. Démoni, kteří byli jeho stejně velkými nepřáteli, jako lidé.
Ozvalo se vytí a skřípění, které tak trochu připomínalo nářek dítěte, ale opravdu jen velmi vzdáleně. Ten zvuk způsobilo skřípění brzd a sténání pneumatik na hladkém povrchu. Pak se ozvaly ještě další zvuky, ale to už jsem se otáčel a viděl auto, jak se smykem zběsile zastavuje a otáčí na asfaltu. Nebylo to obyčejné auto, ale malý náklaďák, který stál napříč přes silnici. Náklad na korbě se při tom divokém manévru posunul a teď tlačil na postranici a plachtu, takže byla pod plachtou vidět vyboulenina. Dveře na straně řidiče se otevřely, řidič vyhlédl ven a začal křičet jako smyslů zbavený. Vypadal jako někdo, kdo právě přišel o rozum.