S cestovním průvodcem se tentokrát vydáme do Bulharska, do země ležící v srdci Balkánského poloostrova, do země, která díky své rozmanitosti přitahuje stále více turistů, do země, která je pro mnohé cílem nejenom letních, ale i zimních dovolených. Bulharsko má skutečně co nabídnout snad každému turistovi. Najdeme zde moderní i starobylá města s cennými historickými památkami, nedotčenou přírodu, velkolepé hory, dobře vybavená lyžařská centra, horké minerální prameny, teplé moře, písečné pláže. Hlavní část průvodce tvoří místopisný seznam, obsažný text je doplněn barevnými snímky a abecedním rejstříkem. Autor pojednává o jednom ze dvou nejmladších států Evropské unie, který však délkou svých dějin patří k těm nejstarším v rámci Evropy, i když stále ještě ne k těm dost probádaným. Tudy vedla cesta, kudy do nitra kontinentu přicházela neolitická civilizace, zde měli svá království Thrákové, zájmy Řekové a po nich Římané, sem zamířili Slované i turkitští Bolgaři a vznikly tu 1. a 2. bulharská říše soupeřící s Byzancí. Po dlouhém období v osmanské říši se v 19. století zrodil nový bulharský stát, který se stal významným činitelem v rámci oblastí Balkánu a jímž je dodnes.
Destined for War: Can America and China Escape Thucydides’s Trap?
Řecký historik Thúkýdidés popsal v Dějinách peloponnéské války dynamiku, která v 5. století př. n. l. vedla k velké antické válce mezi Athénami, jejichž moc vzrůstala, a dominující Spartou, u níž tyto změny vyvolaly velké obavy. Graham Allison, profesor politických věd z Harvardu, má za to, že podobná dynamika se v posledních pěti staletích šestnáckrát opakovala. Na průřezu historií ukazuje, že dvanáckrát skončil závod rostoucí velmoci s hegemonem válkou. Jen čtyřikrát se podařilo zachránit mír. A sedmnácté opakování je na obzoru: globální pořádek čelí zásadní otázce, zda mohou výrazně posilující Čína a stávající velmoc Spojené státy uniknout z Thúkýdidovy pasti. Na několika stovkách stran předkládá autor, který má dar strhnout svým historickým rozhledem, důvody, proč by se to nemuselo podařit.
The Future of Humanity. Terraforming Mars, Interstellar Travel, Immortality, and Our Destiny Beyond Earth
Kniha slavného astrofyzika a popularizátora vědy Michia Kakua ukazuje, kam by lidstvo mohlo dospět v oblasti kosmických letů, zlepšování člověka a osidlování vesmíru. Mimo jiné se zabývá cestováním na Mars, hledáním mimozemského života, kombinováním lidské báze s robotikou a uvažuje také o možných stupních vývoje vesmírných civilizací. Zamýšlí se rovněž nad možnými scénáři vývoje či zániku vesmíru a způsoby, jak by budoucí lidská civilizace mohla přežít i jemu navzdory. Autorův pohled je optimistický, a přestože možné negativní dopady technologie nepřehlíží, zaměřuje se spíše na výsledky a přínos rychle se rozvíjejícího lidského poznání. Každé z témat je podepřeno autorovou špičkovou znalostí vědy a kniha je díky nebývalému vypravěčskému talentu přístupná všem zájemcům o vesmírné perspektivy lidské budoucnosti.
Cestopisné črty Karla Čapka pocházejí většinou z rozhraní 20. a 30. let, kdy se autor teprve přibližoval k vrcholu své tvorby, jehož dosáhl ve "Válce s mloky" a v "Matce". Výbor zahrnuje čtyři knihy: "Anglické listy" (1924), "Výlet do Španěl" (1930), "Obrázky z Holandska" (1932) a "Cestu na Sever" (1936). Čapek cestoval cizími zeměmi jakocitlivý pozorovatel přírodních krás i života obyvatel. Obdiv k lidské práci, úcta k svébytnosti každého národa, sympatie k lidovým masám jako k jediným tvůrcům všech hmotných i kulturních hodnot, vnímavost k sociálním nesrovnalostem kapitalistického světa - to jsou základní hodnoty, jež činí z Čapkových cestopisů dodnes cennou a aktuální četbu.
Autor vybral do knihy starší i novější reportáže - výňatky z prvních knih (Ulice Milá a Německé jaro), nahodilé črty z novin, rozhlasové fejtony atd. Ačkoliv většina reportáží byla napsána přibližně před pěti lety, přece neztratily na aktuálnosti a svěžesti, ale naopak se stávajíspíše dokumenty přešlých dnů. Prostřednictvím dobrého pozorovatele-novináře poznáváme poválečnou Vídeň, zamerikanisované Athény, rozdělené Německo, budující Varšavu a především - co je nejcennější - jejich obyvatele.
Souhrn reportáží o Belgickém Kongu, které autor vybral ze svých dříve vydaných knih o Africe (Země našich snů, Kpveke-vo a Bílé slzy). V reportážích a článcích popisuje africkou přírodu, život i kulturu domorodých obyvatel. "...kdysi jsem dostal od jednoho vesnického lidového umělce v kraji Kasongo bronzovou sošku. Byla to soška podivná, znázorňující chlapíka ve vojenském kabátci s epoletami. Soška měla obdélníkovitý vous, v jedné ruce držela příruční pokladnu a v druhé svírala karabáč. "Kdo to je?" Chlapík, který se jmenoval Sagui, se usmál. Nemohl pochopit, že to nevím. A pak prohlásil: "To je člověk, který zničil celé rody a který nás naučil nenávidět Evropany. Je to belgický král Leopold II." Královská postava z bronzu, z téhož bronzu, z jakého je ulita jeho socha v Belgii, drží v rukou symboly imperialismu pronikajícího do kolonií. V jedné ruce pokladnu a v druhé karabáč. Je nesporné, že afričtí lidoví umělci měli dobrý postřeh už v devadesátých letech minulého století..."
Norský badatel Thor Heyerdahl byl zoolog, který krátce pobýval na ostrově Fatuhiva, kde ho zaujalo studium kultury polynéských praobyvatelů. Shodné etnografické prvky u ostrovanů a obyvatelů tichomořského pobřeží Jižní Ameriky ho přivedly k názoru, že praobyvatelé Tichomoří připluli do Polynésie z Jižní Ameriky. Na základě této myšlenky vypracoval migrační teorii o původu praobyvatelů Polynésie. Ve vědeckém světě však s touto teorií neuspěl. Prakticky se jí snažil dokázat tím, že v roce 1947 podnikl zdařilou plavbu z Jižní Ameriky do Polynésie. A právě o tom vypráví tato kniha. O životu pěti lidí na palubě balzového voru, jejich poznatcích a splynutí s přírodou, mořem a mořskými živočichy. A nakonec i o setkání s Polynésany.