"Člověk by nevěřil svým očím / kdyby sám neviděl / jak se vítr zvedá z cestičky parku / kde seděl jako děcko v písku / kdyby sám neviděl / jak odlétl na strom / jak rozcuchal zelené listí / a rozkymácel větev ... " - Těchto několik veršů vyňatých z titulní básně vystihuje ráz celé sbírky a základní rys básníkova talentu: vidět i nejvšednější věci nově a psáti o nich jazykem svěžím a neotřelým.
Jedna z prvních sbírek, poprvé vydaná na sklonku padesátých let (1959), která přirozeným a realistickým způsobem zachycuje opravdové životní pocity člověka v tomto období. Mikulášek "vybavil" tuto sbírku parafrází klasického verše, v němž svébytnou formou usiluje o stručný básnický tvar. Pro tento účel využívá tzv. "minisonetů" s desetiveršovou strofickou strukturou 4–3–2–1. Sbírka vznikala v době, kdy ve společnosti přece jen začalo docházet k nepatrnému uvolňování tvrdých stalinistických poměrů, což básníkovi umožnilo zdůraznit meditativní polohu své tvorby, ve které zároveň kladl naléhavé otázky, jež dychtivě pátraly po opravdových hodnotách lidského života, po jeho touhách a naplnění.
Básnická sbírka Co zbylo z anděla je Skácelovým lyrickým debutem na poetickém poli. Vyšla v roce 1960 jako jeho druhá básnická sbírka v pořadí. Vyhraňují se zde dále motivy osudové dramatičnosti a tragiky života. ,,Ráno, pokud jsou všechny stromy ještě obvázané a věci nedotknuty, mezi dvěma topoly anděl se vznáší, v letu dospává. V trhlinách spánku zpívá. Kdo první na ulici vyjde, tím zpěvem raněn bývá, snad něco tuší, ale nezahlédne. Je zeleno a to je vše, co zbylo z anděla.,,
Sbírka, která kritizuje strnulost, odtrženost od života, nemorálnost, bezdůvodnou nadřazenost a pochybnou sebejistotu a nelidskost. Objevují se kontrasty: lidskost, vytrvalost X samolibost, zlo. Autor akcentuje činorodost, práci v laboratoři, touhu dobrat se pravdy.
Básnická sbírka opěvující daleké stepi a moře, prostý život a hrdinství, přičemž využívá tradic ruské literatury a sovětského prostředí (Ruská píseň, Luzanovka, Černé moře, Oleandry v Soči, Stalingrad).
Poéma inspirovaná kosmickým letem se Země na Měsíc, jejž v září 1959 poprvé uskutečnil SSSR. Je to odvážný pokus o vyjádření naplňujícího se kosmického snu lidstva. Je to báseň ryze pozemská, plná opojného zamyšlení nad Měsícem a Lunou, nad vztahem člověka k Zemi.
Člověk a řada všedních věcí kolem něho vedou básníka k zamyšlení nad podstatou života i bytí a snaze v básnickém pásmu zachytit rytmus srdce svého i jiných, s nimiž se potkává na pouti světem.
Sbírka zahrnuje tvorbu z let 1961-62. vyjadřuje pocity městského člověka v různých ročních obdobích, popisuje jeho dojmy a názory na věci, které jej obklopují.
1961-1962 Básnická prvotina Pavla Šruta Noc plná křídel, částečně navazující na poezii všedního dne, přinesla verše prostoupené návraty k dětskému pohledu na svět i komorně, důvěrně stylizovanou autenticitu prožitku mladého muže, jenž nesnadno hledá lásku, víru a jistotu. Edice České básně, svazek 229.